|
Komentáře
ke článku: O demokracii, přerozdělování a útoku proti soukromému vlastnictví
(ze dne 10.06.2012, autor článku: Kilmore)
Přidat nový komentář
|
|
Výtečně zpracováno.
Jen se tak trochu obávám, že ti, kdo si to přečtou a pochopí, budou až na množinu míry nula ti, kdo to vše dávno vědí. Naopak ti, kdo by to potřebovali velmi nutně, to buď odmítnou TL;DR, nebo nepochopí :(
|
|
| |
Původně, už nějaký rok zpět, jsem to posílal Liberálnímu institutu jako ukázku s tím, že pokud mi slíbí elektronickou publikaci na svém webu, postupně přeložím celou Hoppeho kniu. Nedočkal jsem se ovšem žádné odpovědi, snad proto že Hoppe je mezi místními liberály v neoblibě, a časem jsem i přestal mít čas, tak mne nedávno napadlo to dát sem pro potěchu alespoň těch, kdo významu slova demokracie plně rozumí.
|
|
| |
Za sebe děkuji za publikování překladu. S mnohým, resp. většinou plně souhlasím. Hlavně s tím že toto čemu říkají demokracie selhává a vede do pekel.
Možná že i má představa o jiných poměrech, zejména o úpravě volebního práva (zrušení všeobecného volebního práva) jak jsem ji zde před časem diskutoval je způsobena někým kdo tohoto pána četl.
|
|
| |
Pro všechny, co by rádi měnili volební zákon, malá úvaha o důsledcích:
OK, máme armádu, chceme letadla, postaví tu armádu za své peníze soukromníci? Těžko, při ceně letadel. Takže kdo vyrobí letadlo, je sice soukromý podnikatel, ale 100% jeho tržeb v příštích třeba 15 letech pochází ze státní kasy. Ještě mě sledujete? V tom případě všech jeho 4000 zaměstnanců ztrácí volební právo a stejně tak i vedoucí pracovníci, pan ředitel a pan majitel také, že ano? Určitě se vám to líbí, že tö postihne bez rozdílu elitu i plebs, zalétávače i sekretářky, systémové inženýry i nákupčí plechů.
Všichni výrobci vojenských letadel kdekoli na světě žijí ze státního cecku a z ničeho jiného. To bude slušná řádka lidí bez hlasovacího práva.
No a protože půlku kapitálu výrobce vlastní fondy a bänky, ztrácí jejich pracovníci také přiměřenou část hlasů, že ano? Paráda. Jediní oprávnění voliči pak budou OSVČ, kteří odpřisáhnou, že nepracují pro úřady. Vzniknou a další lidi "zaměstnají" kontrolní orgány, které budou pilně ověřovat platnost těch prohlášení :-) Takže na tom budete hůř než na začátku. Samozřejmě bude nadále platit 1 dělník v pivovaru =
1 hlas, 1 řidič hovnocucu = 1 hlas, 1 pokladní v LIDLu = 1 hlas.
Takových příkladů mohu navrhnout stovky.
Pro namítače - zastánce nulového státu mám předem připravenou odpověď - v takovém případě by nebylo vůbec o čem diskutovat - neměli byste žádné silnice, žádné čerpačky, benzín by byl z PETek, stačí se podívat do Afriky na místa, kde se centrální moc rozpadla :-) Uvědomte si, že vás uvědomělých, co by se chtělo složit na infrastrukturu, je max. pár procent, z toho množství je ještě 99% teoretiků a lepší to nebude.
Obvyklý dovětek: nereaguji na komëntáře. Taky by vás nebavilo 4 hodiny čekat na vložení příspěvku a dokud si root neudělá pořádek v hlavě a nepřestane mazat uživatele, jejichž příspěvky nemá žádný důvod dát do chlívku, můj přístup se nezmění. Jedním slovem - cenzura.
|
|
| |
Protože jsem před pár lety hlásal to samé, co Vy, nemůžu Vám než poučen vlastní zkušeností poradit, abyste tu propagandu ze sebe zkusil nějak dostat. Je to možné, ovšem zabere Vám to stovky hodin studia.
Silnice, bezpečnost, soudnictví, to vše nejen mohou lépe než státy poskytovat soukromníci, ale oni to i v různých dobách a na různých místech poskytovali. Že dnes nelze rozumně v celé řadě odvětví podnikat, to nemůžete brát jako argument proti podnikání v těchto dovětvích per se. Kdyby stát provozoval monopol na výrobu bot, musel byste totiž tvrdit, podle této logiky, že jinak než monopolně státně boty vyrábět a prodávat nelze.
Na nějako tu demokracii a hledání hlasů pro tohle nebo tamto, na to tady asi nikdo nehraje. V krátkém období pro partikulární témata to snad má cenu, viz OSBID. V delším období je jedinou nadějí myšlenku demokracie zdiskreditovat a ustavit ke státním monopolům konkurenci. Nikdo soudný si s letáky a mikrofonem nebude stoupat před Lidl, aby Pepíka s Mařenou přesvědčoval o anarchokapitalismu. Pepík a Mařena jsou schopni v takové společnosti žít a považovat ji za hotovou věc, pokud se do ní narodí, nemohou si ji ale představit, pokud se narodili do dnešního světa.
|
|
| |
Řešení sporů bez autority oprávněné k vynucení své pravomoci a svého rozhodnutí fungovat nemůže. A zatím v historii tohoto fóra nikdo nepřišel s žádným funkčním modelem řešení situace, kdy došlo ke způsobení škody, míra zavinění je sporná a ani jedna ze stran se na způsobu řešení sporu soukromníkem (tedy např. u rozhodce) dohodnout nechce.
|
|
| |
Když pominu, že historicky existovalo hned několik funkčních modelů, jak se to dalo zařídit, a když pominu, že jak sám Hoppe v textu uvedl, mezinárodní právo je do očí bijícím příkladem takového uspořádání postrádajícího ultimátního světového monopolistu na násilí v dnešní době, jste na štíru s morálkou i logikou.
Totiž tiše předpokládáte, že existuje nějaké morální právo na soukromé vlastnictví, jinak bychom asi neměli o čem hovořit. Takže když Vás někdo okrade, žádáte "spravedlnost" jako já a asi každý tady. Na rozdíl od libertariánů však chcete mír uhájit i za cenu války, to jest chcete ochranu svého vlastnictví i za cenu predace vůči vlastnictví ostatních. Především neuznáváte vůbec žádné právo podezřelého na to, aby měl slovo ve výběru arbitra. Že Vy sám se té volby vzdáváte, to je Vaše věc, ale proč předpokládat, že to musí udělat každý jiný? Dále totéž právo implicite upíráte veřejnosti obecně, to jest všem ostatním, kteří by se rádi obešli bez lokálního monopolisty. A konečně Vám vůbec nevadí, že ten monopolista financuje svůj provoz takovým způsobem, že je to široko daleko největší zloděj. A tenhle kozel je dle Vás nejlepším zahraníkem!
|
|
| |
Na volbu rozhodce musí být vždycky dva. Pokud jsou, pak problém nevzniká ani dneska. Rozhodce vybraný stranami rozhodne a nazdar bazar.
Problém je, když jedna z nich z nějakého důvodu nechce přistoupit na způsob řešení sporu, který chce druhá strana. Dneska to znamená, že může podat žalobu u soudu, který má pro tyto případy univerzální pravomoc. Pokud by ale ten soud nebyl, pak by skutečně nezbylo, než to řešit násilím, jak správně podotkl pan Root. Jenže když je vina sporná, tak každá ze stran bude brát to násilí jako útok na svou osobu, takže vyhraje ten, kdo má větší kvér a víc nábojů (nebo případně lepší taktiku). Vám to asi nevadí, mně ovšem ano, protože řešení soukromoprávních sporů násilím rozhodně nepovažuji za civilizační pokrok. Už od dob hodně dávných se v takovém případě chodí k soudu. Nějak furt nevidím důvod, proč na tom něco měnit. Ano, soudy někdy (ač je tomu tak mnohem méně často, než si laická veřejnost myslí) rozhodují špatně. Pořád je to ale podle mě lepší, než když budou lidi kvůli banálním sporům proti sobě střílet.
|
|
| |
Já problému, který předestíráte, rozumím i bez nápovědy. Nebo spíše nonproblému, protože žádný univerzální arbitr dnes naštěstí neexistuje, a tedy pokud se svět nehroutí, což se nehroutí, pak Vámi prezentovaný problém asi nebude tak závažný.
Dále, viz můj předchozí příspěvek, žádáte hájit svobodné vlastnictví jeho masivním narušováním a žádáte, aby to dělala instituce financovaná soustavným okrádáním kohokoliv, kdo se odváží být produktivním, užitečným členem společnosti.
Do třetice, prvním krokem reformy ve správném směru by bylo zřejmě umožnění vzniku soukromých soudních dvorů, alespoň u občanských sporů. Můžete mít svého monopolistu jako vyšší stupeň pro ty, kdo nechtějí k soukromníkům. Pozitivní zkušenost s tímto systémem je nutným předpokladem dalších kroků.
|
|
| |
A ten soukromý soudní dvůr se od rozhodce liší jak, především jak je dána jeho příslušnost?
|
|
| |
Liší se asi tak jako živnostník od akciové společnosti. Na něco je živnostník nejlepší volbou, soudní služby takto ale poskytovat kvalitně nelze.
Vůlí obou stran postoupit svůj spor instituci XYZ.
|
|
| |
No, znám právníky kterým bych se svěřil s občanským sporem a mohli by to být i jednotlivci, tedy myslím, že i jednotlivec kvalitně může poskytnout soudní služby, ale chápu, že je to spekulativní.
Ale nechť - soukromé rozhodčí soudy by mi tak nevadily. Je otázka, zda jim svěřit např. statusové věci, ale to je spíše o odříznutí od právní tradice a založení nové. Ohledně rozhodců, ustanovení o nezávislých znalcích ve smlouvách, atd. (v jakékoliv formě) jsem po různých zkušenostech velmi opatrný, ale to je prostě otázka osobní zkušenosti.
Ovšem pořád jsem přesvědčen o tom, že by tu měl být konečný rozhodce příslušný v případě, že nebude vůle stran jiná (a vím, co tu k tomuto názoru bylo vytčeno Pivkovi, leč mým přesvědčením to neotřáslo).
|
|
| |
Výjimky jsou dobře možné, ale soudní dvůr by představoval jistou kontinuitu, byl by lidem známý a zaručoval by kvalitu jednotlivých rozhodnutí. To se u jedince těžko dosahuje. Ostatně když jsem nedávno v návrhu smlouvy, který mi poslal zhotovitel nějaké relativně menší stavební zakázky, našel odkaz na nějakého rozhodce, otřásl jsem se hrůzou a hned to smazal. Pomalá státní justice je pořád lepší než rychlá smrt u někoho, koho vůbec neznám a koho očividně zná druhá strana dobře. To je ovšem právě důvodem, proč je třeba velkých a zavedených institucí namísto "živnostníků". Velká firma nejen má zavedený a obecně známý vývěsný štít, ale kvůli nějakým drobným by ani nebyla ochotna rozhodovat zaujatě, přicházela by tak o dobré jméno, které v případě soudu tvoří drtivou většinu jeho kapitálové hodnoty.
Mé argumenty vůči Pivkovi byly projevem intelektuální šetrnosti. Omezil jsem se na logické problémy jeho pohledu na věc a empirické vyvrácení představované faktem, že dnes také není žádný "konečný rozhodce" a obchodní vztahy lze přesto vcelku úspěšně udržovat i s cizozemci. Chtěl jsem stručně a rychle narušit tenhle názor, ale nic pozitivního se na pár řádkách vybudovat nedalo. Nešel jsem dál také proto, že bychom tím vykročili mimo problém justice jako takové. Každá společnost musí být schopna aplikovat násilí proti těm členům, kteří nerespektují vlastnická práva svých spoluobčanů, soudy jsou jen jednou částí tohoto mechanismu. Proto by se soukromé soudní dvory musely v současných podmínkách spoléhat na lokální monopolisty na násilí, jelikož jsou to monopolisté, nikdo jiný zde není a nesmí být, aby mohl jejich rozhodnutí zajistit. Z toho ale přeci nelze vyvodit, že v podmínkách komptetitivní produkce bezpečnosti by Pivkův problém nebylo možno vyřešit jinak. Stačí si například povšimnou, že ve společnosti, kde neexistuje nic tak ohavného jako "veřejný prostor", by zločinec odmítající respektovat rozsudek soudu riskoval přinejmenším domácí vězení (které by většinou muselo rychle skončit, neboť by mu došla potrava).
|
|
| |
S první odstavcem souhlas.
Druhý by byl na rozsáhlou a z tématu vybočující diskusi, kterou bohužel nemám čas vést. Nebo bohu díky, právě jdu psát podání monopolnímu státnímu rozhodci sporu....
|
|
| |
Tak ja s nim prichazim. Bud se dohodnou nebo se nedohodnou. Pak to bud nechaji plavat nebo se to pokusi vyresit nasilim. Mira nespravedlnosti muze byt zcela srovnatelna se stavem, kdy rozhoduje kvalifikovany soudce.
|
|
| |
Jinými slovy, při uzavírání každé smlouvy musím zvažovat, zda v případě potřeby dokážu zastřelit protistranu?
|
|
| |
Pri uzavirani kazde smlouvy musite zvazovat, jak postupovat, kdyz ji protistrana porusi ci nebude plnit a jake paky na ni budete mit (coz plati mimochodem i dnes, protoze jak sam urcite vite, mit v ruce platebni rozkaz a mit v ruce penize jsou dve rozdilne veci). Protoze pokud podepisete smlouvu s nespravnym subjektem, je vam i sebelepe koncipovana a napsana smlouva platna tak maximalne pri vykonu velke potreby.
|
|
| |
Ano, jenže zahrnout do toho i možnost vymáhání smlouvy násilím, to není jiná liga, to je jinej sport.
|
|
| |
Ale vzdyt my do toho tu moznost vymahani smlouvy nasilim zahrnujeme, jenom to nasili nekoname osobne, ale jeho pripadne pouziti ponechavame na specializovanych institucich (placenych bohuzel danovym poplatnikem). Nasili pusobene primo smluvni stranou je nesporne ferovejsi ke vsem zucastnenym (a nakonec i k nezucatnenym danovym poplatnikum).
|
|
| |
Ehm, promiňte, tak raději budu platit daně... mám asi bujnou fantazii, ale konec konců, to co jsem ohledně vymáhání "specializovanými institucemi neplacenými poplatníkem" viděl a z důvěryhodného doslechu zjistil, mě trochu zvedá vlasy hrůzou.
Napříkad jejich spojování nalézacího a vykonávacího řízení ve smyslu, pravdu má vždy ten, kdo nás platí a vymáháme od každého, kdo se s dlužníkem jen pozdravil (nadsázka)... A potom ten hezký falsh back, když nedostaneme nic z dlužníka, tož ještě jde vydírat věřitel (ne o dohodnutou odměnu. O odměnu navíc, kterou jsme si teď vymysleli...).
|
|
| |
A nemohou si ty současné specialisované instituce dovolit to, co provádějí, právě proto, že mají v zádech stát, který jim v případě potřeby přispěchá na pomoc?
Pokud by exekutorovi hrozilo, že ho při pokusu o zabavení majetku, který dlužníkovi nehrozí, někdo beztrestně odpráskne, protože to je prachsprostá krádež, možná by dohledávání a ověřování věnoval více péče...
|
|
| |
S tímhle je problém.
Exekutor z podstaty věci není další soudní instancí, a tudíž mu nepřísluší soudní rozhodnutí přezkoumávat. Nelze před každým zabavením majetku provádět znovu dokazování o tom, že pohledávka existuje. Proto pochybení exekutorů zpravidla nespočívají v tom, že se snaží vymoci pohledávku, která neexistuje - pokud tomu tak je, chyba se stala už v předchozích stadiích řízení, tedy v nalézacím řízení před soudem, nebo před rozhodcem. O pochybení exekutora ale jde např. v případě, že kvůli pohledávce na dva tisíce obstaví majetek za pár milionů atd.
A s tím odprásknutím - to je právě to, co se vám tady snažím už dlouho vysvětlit. Pokud je právo sporné, pak tu musí být někdo, kdo ho postaví najisto takovým způsobem, že to bude pro obě strany závazné. Pokud tam tato fáze (tj. zjišťování, zda právo existuje) bude chybět, pak to bude jen a jen otázka toho, kdo umí líp střílet.
|
|
| |
Stran existence a neexistance pohledávky nejsme ve sporu. Jde spíš o to, co píšeš (přiměřenost) a o to že exekutor často zabavuje věci, které dlužníkovi nepatří, řádí v bytě jen proto, že tam dliužník párkrát přespal apod.
|
|
| |
Tak ne že bych se s tím nesetkal, ale
a) pokud vezmete situaci ze strany tvůrců exekučního práva, možná Vám to přijde logičtější
b) vemte v úvahu dnes zjednodušenou možnost obrany (nejdřív námitka, ne hned žaloba)
c) poslední takový problém jsem řešil tak pře 6 lety, spíše dříve a odpor exekutorů k mobiliárkám (páč výnosy stojí za houby) je docela značný. IMHO je problém menší než se zdá a dále se zmenšuje. Agentura bude mít s identifikací movitých věcí podobný problém.
|
|
| |
Já NEMLUVIL O EXEKUTORECH, já mluvil o zcela privátních agenturách, inkasních společnostech a jiných názvech, za kterými se gangy skrývají.
Exekutoři jsou alespoň svázáni nějakými předpisy a naopak, většinou podle mých zkušeností drží lať.
|
|
| |
Jenomže přitom musíme pár věcí dodržet. Říká se tomu právo. A v tom je ten rozdíl mezi civilizovanou společností a džunglí.
|
|
| |
No a kdyz to budeme resit sami, budeme muset taky par veci dodrzet. Treba tim resenim neposkodit nikoho nezucastneho (protoze i ten by se mohl branit a verejne mineni by pak asi bylo na jeho strane).
|
|
| |
Přiznejme si, že naše nazírání na tuto situaci je deformováno dnešním stavem, kdy jsme často při uzavírání smluv ledabylí, jelikož spoléháme na to, že náklady na řešení případných problému budou hradit ostatní.
|
|
| |
Jak ostatní? Platí se soudní poplatek, náklady na advokáta si taky (až na výjimky) nese každá strana sama a pokud je dostane od někoho zpátky, je to protistrana.
|
|
| |
Ve svobodné společnosti je pravděpodobnost použití násilí zanedbatelná, neboť každý jednotlivec by měl uzavřenou smlouvu s nějakou agenturou poskytující bezpečnost a tato agentura by jej donutila k výběru arbitra a řešení sporu pohrůžkou výpovědi smlouvy. Na straně druhé, abych předešel zbytečným argumentům některých etatistů, stěží by bylo v jejím zájmu klienta předhodit vlkům. Jestliže se provinil, garantovala by mu poklidné řešení finační kompenzací poškozeného. Zuby by ukázala jen ve věci nutnosti výběru arbitra, bez jěhož rozhodnutí nelze věc uzavřít.
|
|
| |
Proc kazdy? Ja myslim, ze nic nebrani tomu, aby se par sousedu ci znamych dohodlo, ze si budou bezpeci zajistovat svepomoci s moznosti vzajemne podpory v pripade potreby. Nabizi se samozrejme otazka, zda by vyber arbitra nebyl vhodnym mandatornim pozadavkem i v takovem pripade. Mozna ano, mozna ne.
|
|
| |
Dobrá, téměř každý. Důvodem jsou výhody z dělby práce, ve většině případů nemá smysl si zajišťovat bezpečnost vlastními silami. Já vím, že to je krapet v rozporu s dnešním častým souputníkem libertarianismu, a sice vůle ozbrojit se a bránit svůj majetek. Jenže ochota vzít svůj osud do vlastních rukou je dosti silně zkorelována s ochotou myslet samostatně a nebýt vovce, odkud už se k libertarianismu dá nějak dokulhat. V myšlené svobodné společnosti ale drtivá většina lidí nebude liberály o nic více než dnes průměrný Čech, prostě budou brát věci takové, do jakých se narodili a jak to chodí. Tahle většina si pak zaplatí profíky, protože nemají nejen zkušenosti a čas, ale ani žaludek (nebo koule, chcete-li).
Nicméně abych se vrátil k jádru věci, těch pár lidí, kteří se v nějakých oblastech zajistí sami, stejně bude muset při svých stycích s okolním světem přijmout pravidla hry, to jest akceptovat v případě nějaké sporu nutnost zvolit si arbitra, jinak skončí v té své oblasti uvěznění.
|
|
| |
Pak se taková agentura ale v tomhle směru nebude moc lišit od státu.
|
|
| |
To je jen Vaše zbožné přání.
1) Agentura nebude vynucovat použití konkrétního arbitra, natož pak použití nějaké své organizační složky, vstoupí do hry jen tehdy, jestliže strany sporu nedojdou k vlastní dohodě, a může stále nabídnout celou varietu alternativ.
2) Agentura nebude překážet, jak je tomu dnes, úhradě škody pachatelem, a už vůbec nebude usvědčenému pachateli zajišťovat byt a stravu na náklady všech svých klientů.
3) Na území dnešní ČR by takových agentur působila celá řada, nemluvě o Rootových uskupeních jednotlivců atd.
4) Poplatky nebo jiné odvody těmto subjektům by byly dobrovolné a adresné, to jest platilo by se za konkrétní věci, kupříkladu takový a takový počet pochůzkářů, checkpointy na vjezdu do čtvrti/vesnice a tak dále. Nic nemůže být vzálenějšího nedobrovolným a neadresným berním!
5) Nikde by zde nebylo přítomno nic jako politické rozhodování, natož pak volby. Agenturu by řídil sám kapitalista, anebo jím (jimi) pověřený zástupce. Každé rozhodnutí vedení firmy by bylo oceněno růstem nebo poklesem jejího zisku. Tato zpětná vazba je dnes zcela nepřítomna.
A tím rozhodně nejsou všechny rozdíly vyčerpány.
|
|
| |
Pokud já mám s někým spor a nedohodneme se na dobrovolném vyřešení ani na osobě, která ho má rozhodnout ani na proceduře, jakou má být rozhodnut, co tedy bude dělat ta agentura?
|
|
| |
Odvolala by se na příslušný článek kontraktu a pohrozila by jeho zrušením. Dotyčný by tak zůstal bez ochrany (pojištění), jelikož žádná jiná pojišťovna by jej nechtěla pro takový způsob zrušení předchozího kontraktu přijmout. Aby se ubránil predaci ze strany ostatních, kteří si ji nyní mohou dovolit, protože nemá žádnou pomoc vůči agresorům, musel by se uchýlit do domácího vězení, anebo odcestovat někam daleko, kde jeho zdejší prohřešky nebudou mít váhu.
Poškozený, který chtěl vyvolat proces, by pro nedosažitelnost škůdce zažaloval pojišťovnu (bezpečnostní agenturu) a získal by náhradu škody od ní. Ta by ji pochopitelně v delším časovém období přenášela na své klienty, jak by postupně klasifikovala některé zjevy do kategorie potížistů. To samo o sobě by bylo velice civilizující opatření.
|
|
| |
Aha, takže jinými slovy chce to dobře vyzbrojenou pojišťovnu.
|
|
| |
Člověče, proč Vy vlastně tady jste? Kdykoliv se dostaneme k něčemu byť jen trochu zajímavému, tak utichnete, anebo se omezíte na TAKOVOUHLE poznámku. V podstatě soustavně kladete nějaké otázky a prohlašujete takové ty věci, které by mohl říci kdekterý konvenční zastánce intervencionismu, ale neviděl jsem Vás vznést žádný vážný argument. Monopol na násilí je dobrý, protože si nic jiného neumíte a nechcete představit, myšlenka soukromé justice třeba jen pro občanské právo Vás nezajímá a tak dále, stejně nemastně a neslaně. To se v práci tak nudíte, že i tohle je Vám lepší?
|
|
| |
Jo, musím říct, že jsem dost zvažoval, zda se do debaty zapojit, protože tyto debaty většinou spočívají v mlácení prázdné slámy a stavění vzdušných zámků bez nějakého rozumného a především v praxi použitelného výsledku. Nespletl jsem ani tentokrát. Máte pravdu, příště už to dělat nebudu. Jen tak mimochodem, vy jste na to mlácení prázdné slámy expert, ale já vám to neberu, jen si prosím nemyslete, že pokud s vámi někdo už nadále nediskutuje, uznává, že máte pravdu.
Jinak, soukromou justici pro občanské právo si nemusím představovat, protože už ji máme. Rozhodčí řízení totiž nic jiného není. Do toho, koho si strany vezmou za rozhodce nikdo nemluví (jistě, nějaké podmínky tam jsou, jako třeba, že musí být svéprávný, nicméně stát ho nijak nejmenuje ani neschvaluje), důvody pro zrušení rozhodčího nálezu jsou velmi omezené a jeho meritorní přezkoumávání soudem je v podstatě vyloučeno.
|
|
| |
Já jen poznámku. Že se dva nedohodnou na rozhodci je ještě v klidu, nemusí spolu uzavírat smlouvu. Horší je, kdo by existující dohodu o rozhodci přezkoumával, pokud by o dohodu samotnou vznikl spor.
Pomůže si dohodnout, kdo bude řešit spor o jejich dohodě, kterou si dohodli, kdo bude řešit jejich spor?
|
|
| |
Toto už je dávno vyřešeno. Určený rozhodce má právo rozhodnout i o tomto.
|
|
| |
Tak si prosím profoukněte očka, protože se zde jen krapátek výše už řešilo, proč ti rozhodci jsou chabá náhražka soukromé justice. To je jak chtít, aby Franta Vomáčka z Horusic, toho času zedník, stavěl mrakodrapy. Na něco jsou třeba organizace patřičné velikosti, to jest soudní dvory, které ale bez speciálního zákona neustavíte. A pokud se teď poslední dobou něco nezměnilo, máme celkem dva. Nemluvě o celé řadě dalších překážek, které jsou soukromníkům házeny pod nohy...
Doporučení zrušit tuhle úpravu a posílit pozici soukromých soudů je nadmíru praktického druhu.
|
|
| |
To je kosmetická změna. Některá rozhodcovská s.r.o. si na soudní dvory hrají (dnes jim to judikatura maří). Nejsou kvalitnější než řadoví rozhodci (alespoň dle zkušenosti).
|
|
| |
Navíc nikde není psáno, že rozhodci musí být Češi, nebo, že řízení musí probíhat v ČR. Ale o tom asi na mises.org nepíšou.
|
|
| |
Třeba o tom nepíšou proto, že se jim to zdá samozřejmé. V oblasti obchodního práva je už dnes běžné, že smlouva explicitně určuje zemi, jejímiž zákony se vztahy smluvních stran řídí. A dohodnou-li se dvě smluvní strany, že spor o hranice zahrady se bude řešit před nějakým křováckým šamanem a jednání se budou konat na jižním pólu, nevidím důvod jim v tom bránit.
|
|
| |
Však jo, to byla reakce na předřečníka, který se rozčiluje, že rozhodčí řízení není to pravé "soukromé soudnictví", přičemž ale spíš ukazuje značnou neznalost principů, které tam platí.
|
|
| |
Žádné obstojné argumenty, jen pošklebky. Na návrh, aby cosi bylo uvolněno, odpovídáte nesouvisle, že to uvolněno už "nějak" je. Chcete tím snad dokázat, že další postup v tomto směru by byl k ničemu? Jak si myslíte, že to Váš argument dokázat schopen vůbec je?
Nemluvě o tom, že je to celé nesmysl. Kupuje si snad průměrný Čech ledničku u francouzského nebo německého e-shopu, i kdyby tam byla nakrásně levnější? Spíše ne. Že si velké korporace cestu najdou, o tom nemůže být žádného sporu. To je ale asi tak vše, co jste doložil.
|
|
| |
Není to kosmetická změna, viz naše debata výše, neboť to by pak kosmetickou změnou musel být rozdíl mezi velkou mezinárodní korporací a malým živnostníkem obecně (a ve všech odvětvích).
|
|
| |
Ty jsi ještě nečetl "The not so wild Wild west", že? ;-)
Konflikty jsou špatné pro kšeft - tedy tam, kde jejich náklady musí nést jejich účastníci sami a kde je svobodná směna omezována minimálně nebo vůbec. Problémy nastávají právě tehdy, když se do toho začne vrtat nějaká autorita, která ty náklady přenese na někoho jiného. V systému bez autority státního typu mají lidé tendenci se konfliktům vyhýbat, případně je řešit smírně, protože v zásadě nikdy nevědí, kam až by mohla vést jejich případná eskalace. V prostředí, kde ta autorita existuje, se spory velmi táhnou a náklady nesou nezúčastnění lidé, kterým je ten spor jinak srdečně ukradený.
O rušení v radiovém spektru jsem tu už psal - pokud se bude problém s rušením WiFi řešit tak, že všichni budou kupovat access point do každé místnosti a pálit to max výkonem, poleze to do peněz a nakonec to stejně nebude použitelné. Je tedy levnější dohoda. Pokud někdo bude rušit proto, že je to blbec a/nebo šetří, tak někdy může být levnější koupit mu lepší vybavení nebo mu pomoci s nastavením - vyjde to rozhodně levněji, než mu dát po hubě, odstřelit anténu či podobné řešení, po kterém Ti začne škodit plánovitě.
|
|
| |
Levneji to vyjde, ale zavistivy socan zacne argumentovat "cernym pasazerem".
|
|
| |
A je to pěkná hloupost. Je to ten sociální aspekt "tvrdého trhu", který se automaticky vytvoří, protože je to levnější (na zdroje).
Největší problém lidí je v tom, že si nedokáží představit fungování bez nějakých direktivních nařízení. Prostě musí mít pocit, že to mají pod kontrolou a když ne oni, tak nějaká větší autorita. Představa, že by se někdo mohl chovat racionálně sám od sebe je děsí.
|
|
| |
Myslim, ze mnoho blbcu po hube dostat muze, neponese to zadne naklady navic (blbec bude skodit jinde a bezbolestne)
|
|
| |
Nemáte tam trochu rozpor? Kdo jiní, než pracující a hodnoty vytvářející soukromníci nakonec ta letadla zaplatí? On má stát jiné peníze než ty, které sebere lidem? A ano, i zaměstnanci firem, jejichž příjmy pocházejí výhradně od státu, nechť to hlasovací právo nemají. Samozřejmě to jde hnát dál stylem pes jitrničku sežral na dodavatele těchto státních dodavatelů apod. a budou tam vznikat divné situace. Ale pořád lepší to, než všeobecné volební právo.
Možných změn volebního systému je mnoho - mně se třeba líbí nepřímé volby jako například do nizozemského senátu, případně stejný počet zastupitelů jednotlivých států v senátu americkém. Špatný nebyl ani předlitavský parlament s nevolenou horní komorou a kuriálním systémem v komoře spodní...
Ad uvědomělost: kdyby těch uvědomělých opravdu byla menšina, prostě by se nestavěla infrastruktura tak megalomanská. Neměli bychom dálnici, jenže pokud by nás nebylo tolik, ani bychom ji nepotřebovali.
Vy a Vám podobní nám pořád podsouváte to, že tvrdíme, že kdyby nás stát na daních neokrádal, měli bychom výrazně více peněz a žili bychom si v luxusu. Realita je taková, že my si moc dobře uvdědomujeme, že bez státních zásahů by cenové poměry vypadaly úplně jinak než dnes. Že věci, které dnes dostáváme "zadarmo" od státu bychom si museli platit z vlastní kapsy přímo. Jinak kecy o uvědomělosti jsou jen kecy - ta s tím nemá moc do činění. Je-li po něčem poptávka, a u cestování poptávka je, tak by se prostě objevila i nabídka. 10 % lidí by se nějak složilo na ty komunikace a od ostatních by vybírali mýto. Pokud by byla poptávka velká, mýto by neslo a oni by mohli komunikaci vylepšovat. Holt by se nestavěly a neprovozovaly megalomanské železnice, nepěstovaly plodiny, které nikdo nechce atd. atd.
|
|
| |
No, v kontextu článku to může vypadat teoreticky jak píšete, ovšem ono to nebude tak žhavé.
To že by nemohli volit pracovníci firem živených státní kasou zrovna jako státní zaměstnanci já osobně rozmyšleno nemám, ale i kdyby, pak by to platilo pouze pro přímé dodavatele a od nich pouze pro pracovníky, kteří se podílí na té části dodávané státu. Ostatní pracovníci nepracující na dodávkách státu, by volební právo měli. Dodavatele dodavatelů bych už do toho já osobně netahal.
Samozřejmě pracovníci bank, kteří dělají obchody se státem by na tom byli stejně jako pracovníci dodávající cokoliv jiného.
Zaujala mne myšlenka že by volební právo mohlo být až od pozdějšího věku. Třeba od 30ti či později. V současnosti občas probíhající diskuse o volebním právu pro mladší než plnoleté mi přijde jako dost špatný směr.
Také bych odebral volební právo parazitům a kriminálníkům.
Dost špatně je také volební právo pro všechny sjeté čímkoliv co mění myšlení/vnímání či emoční stavy ať je ten fet syntetický, přírodní či přirozený. Takových entit je v populaci docela značné množství.
|
|
| |
A kdo bude posuzovat, zda se zamestnanec podili/nepodili, zda pracuji pro dodavatele primeho nebo neprimeho atd.? Nejake komise? A kdo bude platit ty komise?
|
|
| |
Myslím že by stačila jednoduchá pravidla a v podstatě stávající účetnictví, žádné komise, kontrolní komice, komise pro dohled nad komisemi... .
|
|
| |
Za sebe děkuji za publikování překladu. S mnohým, resp. většinou plně souhlasím. Hlavně s tím že toto čemu říkají demokracie selhává a vede do pekel.
Možná že i má představa o jiných poměrech, zejména o úpravě volebního práva (zrušení všeobecného volebního práva) jak jsem ji zde před časem diskutoval je způsobena někým kdo tohoto pána četl.
|
|
|
Přidat nový komentář
Zobraz článek O demokracii, přerozdělování a útoku proti soukromému vlastnictví
|
V kodu tohoto webu byly pouzity casti z phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.