D-FENS

  Hlavní menukulatý roh
  • Hlavní stránka
  • Statistiky
  • Personalizace
  • Kniha hostů
  • Autoři webu
  • Oldschool D-FENS
  • Chlívek

  •   FAQkulatý roh
  • Jak se stát autorem?

  •   Toplistkulatý roh



    téma * PC hry, aneb je to špatné, protože prostě proto !
    Vydáno 01. 05. 2007 (9552 přečtení)

    Už na hodně místech jsem se dohadoval s hodně lidmi o škodlivosti PC her. Proč vlastně dospělí (ti, kteří hry nikdy nezkoušeli a nemají šanci objektivně posoudit ) hry tak slepě a jednotraně odsuzují?

    I moje matka často nadává na ty „ošklivé“ PC hry, i přesto že žiju na dnešní dobu a můj věk dost aktivně, a navíc nehraju ty nejhorší hry (střílečka jediného hráče proti tunám netvorů s velmi reálnou grafikou). Nicméně z nějakého důvodu je to, co dělám, špatné.

    Prvním důvodem může být spor generací. Prostě to, co dělají mladí je pro určitou skupinu velmi netolerantních dospělých automaticky špatně. To se zdaleka netýká jen PC her, ale prakticky všeho, od oblékání, přes muziku atd... Při komunikaci s někým takovým je zcela zbytečné používat argumenty, protože dotyčný, místo aby poslouchal a přemýšlel nad tím, co jeho ratolest říká, jen bez zájmu přikivuje a hlavou mu lítají myšlenky: „ je to dítě... ať řekne cokoliv, je to blbost... těžko bude mít pravdu... eště že ho neposlouchám“. Takový člověk pak PC hru jako cokoliv jiného, bez znalosti faktů prostě odsoudí, protože to jeho syna/dceru baví...

    Další může být víra v některé vševědoucí psychology, kteří do světa vypouštějí, jak je hra pro KAŽDÉHO člověka životu nebezpečná. Psycholog, který tvrdí, že něco působí na všechny lidi stejně, není psycholog. Psychologie je velmi nepřesná věda a to proto, že v těch 6Glidech na týhle planetě nenajdete 2 lidi, kteří by byli psychicky stejní a na stejné podměty také stejně reagovali. Proto každý psycholog ví, že v psychologii nelze paušalizovat. A na základě pár zcela vyšinutých jedinců v USA, kteří zabili jako v nějáké hře soudit všechny hráče je blbost.

    Navíc ohledně těchto lidí, kteří ve stylu nějáké hry postřílejí půl školy a pak sebe, je důležité řici, že hra není příčina tohoto násilí, ale jen inspirace v detailech. Vemte si Americké dítě, které je pár let šikanováno hromotluky ze školního fotbalového týmu, učitelé si na něj zasedli, otec pracuje v jiném státě USA a matka se o něj nestará. Už nějakou dobu si pohrává s myšlenku, že udělá to co udělá a to ne kvůli hře, ale kvůli všem těm vnějším vlivům. A v ten den, kdy mu dají obvzláště velkou nakládačku a učitel mu udělá extra prasárnu a dítě se rozhodne to provést si řekne: „Co kdybych si místo své mikiny koupil takovou jako má můj hrdina. A otec má doma tři zbraně, ale já si vezmu tu, kterou nosí můj hrdina. A můj hrdina jí nedrží normálně, ale nakřivo, to je tvrdý, budu jí držet stejně.“ Ano, dítě to provede jako ve hře, ale neprovede to kvůli té hře, ale tím se ti rodiče/spolužáci/kantoři kteří za to můžou a přitom vykřikují „zastavte hry“, aby svedli svojí vinu na někoho jiného vůbec nezabývají.

    Dalším důvodem může být pouze neinformovanost. Rodič neví, co hra je, protože to nikdy nezkoušel a proto se toho bojí. Přirozená lidská reakce. Ale není lepší zjistit o čem ta hra je, než ji slepě zakázat ? Sednout si k dítěti, nechat si vysvětlit, jak se hra hraje, co je její náplní a cílem ? Ale to by nás stálo hodinu drahoceného času a nutnost naslouchat vlastnímu dítěti, zákaz trvá pár sekund a nestojí tolik úsilí...

    Dlaším příkladem je typický názor, lepší kniha než PC hra. Tady jde o to jaká hra a to přesně naráží na předchozí odstavec. Zjistit, co vaše dítě vlastně hraje. Argument proti hrám bývá, že člověk pak nekomunikuje s ostatními lidmi. Nikdo z těch, kteří tento argument používají asi netuší, že nejoblíbenějšími hrami jsou hry po internetu, to znamená že hráči spoulu komunikují, často musí i velmi úzce spoulupracovat, což vede k učení se vyjít s lidmi, domluvit se, umět najít kompromis. Navíc často při takových hrách vznikají pevná přátelství, a to mezi lidmi, kteří by se ve skutečnosti nejspíš nikdy nepotkali. To vás spíše schopnosti komunikace zbaví, když budete celé dny zalezlí v koutě sámi, jen s knihou, než když se budete věnovat takovýmto hrám.

    Je mi 16, hraním her trávím relativně dost času. Přesto však bez nutnosti připomínání plním své povinnosti, věnuji se sportům, přátelům, dokonce si najdu čas sesmolit takovýhle článek. Nemám choutky vystřílet půlku školy a s ostatními lidmi čile komunikuji. Hraji hry, při kterých je potřeba komunikace s ostatními hráči, ať již akční střílečky, při kterých je velmi důležité kooperovat s ostatními hráči v týmu, přes strategie až po MMORPG (Masive Multiplayer Online Role Play Game), při kterých se v ohromném světě pohybují stovky hráčů a pro vlastní přežití a úspěch je potřerba najít si přátele, se kterými si  budete pomáhat a na které se můžete spolehnout. Našel jsem si hodně přátel, se kterými bych se jinak nesetkal a se kterými dobře vycházím. Takový přátelé mohou být lepší než ti opravdoví, už jenom proto, že si můžete vždy vybrat, s kým se budete stýkat ( zatímco s kým jste ve škole/na brigádě/ve sportovním týmu atd.. si prostě nevyberete).

    Pokud někdo kvůli hrám začne zanedbávat povinnosti, přátele, koníčky je třeba opravdu trochu hraní zregulovat, ale slepé odsuzování her a jejich bezdůvodné vypínání „protože prostě proto“ neí nejšťastnějším řešením, vede akorát ke zhoršení vztahů mezi rodiči a dětmi. A ne proto, že dítě je „závislé“ na hře, ale proto, že hra je zábava a jediný přístup ke spoustě přátel a nikdo nemá radost, když je mu něco takového odepíráno.


    19.02.2007 Hatchie


    [Akt. známka: 1,88] 1 2 3 4 5

    ( Celý článek | Autor: [Neregistrovaný autor] | Komentářů: 212 | Informační e-mailVytisknout článek )

    TOPlist

    Web site powered by phpRS V kodu tohoto webu byly pouzity casti z phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.