Ačkoli vývoj cen v minulosti je jistě cenným zdrojem informací investorů, je vždy potřeba posuzovat ho v kontextu a ne pouze slepě porovnávat (často pochybné) křivky. Už samotné grafy jsou totiž zdrojem mnoha obtíží. Má-li mít nějaké porovnávání smysl, nelze lidově řečeno porovnávat jablka s hruškami. A zde narážíme na několik problémů s grafy.

Předně vývoj nominální ceny nějakého produktu, akcie či komodity je použitelný pouze velmi krátkodobě. Má-li se použít pro delší časové období, je nutno surová data vůbec učinit porovnatelnými. Naprostým základem je očištění o vliv inflace, čili míry znehodnocování měny, ve které jsou ceny na grafu vyjádřeny. Stál-li za předlistopadového socíku rohlík 40 haléřů a dnes stojí tři koruny dvacet, bude graf vývoje ceny mířit impresivně vzhůru, provedeme-li ovšem korekci o inflaci (třeba dle údajů ČSÚ), vyjde nám, že cena rohlíku se zvedla pouze nepatrně. U jiných komodit či produktů mohla třeba dokonce i poklesnout.

Graf, očištěný o vliv inflace, má sice vypovídací hodnotu o něco vyšší, ale i tak je vyjádření v pěnězích stále poněkud abstraktní a o skutečné tržní ceně či hodnotě v daném období nemusí informovat přesně. Záleží na složení koše, na kterém se inflace měří a toto složení pochopitelně není v čase zcela konstantní - stačí vzpomenout na socialistické Československo, kdy byla vzrůst cen pečiva či benzinu kompensován poklesem ceny důlních lokomotiv či vysokých pecí a oficiální inflace tedy byla nula. V tržních (či lépe tržnějších) ekonomikách asi nehrozí takové extrémy, ale i tam není vliv metodiky rozhodně zanedbatelný.

Další možností je porovnávat cenu komodity s průměrným či nejčastějším příjmem v danou dobu a na daném místě. Ovšem i tam záleží velice na značně proměnné politické situaci (struktura příjmů, daňový systém). Mohli bychom také například sestavit graf, vyjadřující cenu jako poměr cen dvou různých komodit - něco na způsob "kolik galonů benzínu si mohu pořídit za cenu jedné tuny pšenice" apod. Příkladem podobného porovnávání, i když spíše geografického než v čase je například známý "BigMac index" a ničím jiným nebyl ve své době ani zlatý standard. Každý takto vytvořený graf popisuje část situace na trhu v daném období, přitom se ale průběhy těchto grafů vzájemně liší (někdy i výrazně). Který z nich je ten správný, na kterém máme zkoumat vlny? Pochopitelně žádný. Žádný kouzelný jediný správný graf neexistuje. Grafy mají smysl pouze jako součást širšího kontextu - aby z nich bylo možno cokoli odvozovat, je třeba, aby byly doprovázeny množstvím informací o vývoji (nejen) hospodářství v odpovidajícím časovém úseku. Tím se ovšem dostáváme z oblasti analýzy technické k analýze fundamentální - tedy studiu fungování ekonomiky mnoha různých faktorů, popisujících stav firem a událostí, které mohou ovlivnit chování trhu.

Častou námitkou proti technické analýze je i to, že sice tvrdí, že momentální tržní cena už v sobě obsahuje veškeré relevantní fundamentální informace, neřeší ale příliš to, jak se tyto informace na trh dostanou aby se vůbec mohly v ceně objevit. Jakpak by se asi trh choval, kdyby všichni jeho účastníci používali pouze některou z metod technické analýzy?

Eliottova teorie
Eliottova teorie je jedním z řekněme názorových proudů technické analýzy. Tyto proudy sdílí výše popsané problematické body a vzájemně se od sebe liší jen detaily v metodice a tvaru křivky, která je jejich modlou. Kromě Eliottových vln tedy existuje Dowova teorie, "svíčkové grafy" (candlestick chart) a další. Většina dnešních investorů, kteří se technickou analýzou zabývají, zpravidla tyto přístupy kombinuje.

Původní Eliottova teorie byla vyvinuta v době, kdy se obchodování na burse odehrávalo přímo na její ploše a mj. z důvodu nevyvinutých technologií bylo záležitostí psychologie mnohem více, než je tomu dnes, v době automatisovaných tradingových systémů. Sám Elliot považoval davovou psychologii za základ své teorie a je tedy značně diskutabilní, nakolik by mohla takováto teorie fungovat dnes, kdy konkrétní rozhodnutí o nákupu či prodeji jsou činěna zmíněnými (polo-) automatickými systémy a často jsou matematickou funkcí několika vstupních údajů (např. "spadne-li cena pod XX, prodej YY kusů dané akcie či jednotek komodity").

Domněnky pana Elliota se staly námětem několika studií. V Elliotových vlnách byla poměrně často pozorována čísla z tzv. Fibonacciho číselné řady a sám Elliot přímo prohlásil, že tato řada (a z ní odvozený "zlatý řez"(poměr???)) jsou základem jeho principu, aniž ovšem podrobil tuto svoji hypothesu nějakému většímu testování. Tuto domněnku zkoumali pánové Roy Batchelor a Richard Ramyar. Jejich závěr nebyl pro příznivce EW zrovna potěšující - četnost výskytu částí Fibonacciho číselné řady v grafech vývoje cen nijak nevybočuje z četnosti výskytu libovolných jiných sekvencí.

Další častou námitku vznesl v komentáři k poslednímu článku Vosel a je zmíněna už v jednom z předchozích odstavců (protože se týká technické analýzy obecně). Co by se stalo, kdyby se podle principu EW chovali všichni účastníci trhu (a pokud by tento princip fungoval, neměli by důvod chovat se jinak). Pokud by pomocí EW opravdu bylo možno předvídat vývoj cen na trhu - kdyby byla cena předem známa, vlastně by ani žádný trh nebyl. Chování účastníků trhu by vlastně vedlo k eliminaci vln. Řečeno "odborněji", princip Elliotových vln je v rozporu s hypothesou efektivity trhu, která tvrdí, že jen za použití informací, známých všem účastníkům trhu je dlouhodobě nemožné dosahovat úspěšnosti/růstu výrazně vyšší/ho, než je (průměrný) růst celého trhu. I tato hypothesa je sice zjednodušená (nebere například v úvahu rozdílnou sílu subjektů na trhu, rozdílnou rychlost získávání či vyhodnocování informací apod.), pravdou ale je, že případ, kdy někdo dlouhodobě výrazně překonal výkon trhu jako celku, pouze za použití obecně přístupných informací (což grafy s historií vývoje cen jsou), znám není. A ani zastánci a propagátoři principu EW nejsou v tomto výjimkou.

V neposlední řadě hovoří proti principu EW jeho značná vágnost a nejednoznačnost, které znesnadňují až znemožňují jeho testování a které ho v očích některých lidí posouvají spíše do roviny náboženství. Elliotův princip neříká, jaké měřítko grafu je potřeba zvolit, nedefinuje jednoznačně tvary a rozměry vln atd. Někdy to vypadá, že vše, co propagátoři EW umí je dodatečně dokreslovat své vlny do historických dat stylem "hledejte a naleznete, protože kdo hledá nalézá". Konec konců Velký Teplý Al a jeho kamrádi mají spoustu ještě vágnějších grafů a jak jim kšeft šlape, že? Podobnost s páně Drakeovou rovnicí a počtem mimozemských civilisací je pochopitelně čistě náhodná.

Praxe
Ale dobře, dejme tomu, že autor tohoto článku je omezený tupec a Elliotovy vlny fungují přesně tak, jak je O'Pruz popsal. Pojďme se tedy podívat na jejich použití a úspěšnost a neúspěšnost v praxi.

Začneme-li u samotného tvůrce principu, moc důvodů k optimismu stran principu EW nenajdeme. Na stránkách jeho příznivců sice najdeme spoustu ukázek toho, co pan Elliot kdy předpověděl (zpravidla bez verifikovatelných zdrojů), informaci o tom, že by díky aplikaci svého principu do praxe pohádkově zbohatl, jsem ovšem nikde nenašel.

V současné době patří k hlavním propagátorům EW principu pan Robert Prechter, takto zakladatel firmy Elliot Wave International a dříve i vydavatel měsíčníku Elliot Wave Theorist. Jeho přepovědi jsou zdokumentovány podstatně lépe než činnost pana Elliota a rozhodně mu nelze upřít určité úspěchy. Správné byly především jeho předpovědi pohybů na trhu zlata a akcií v první polovině osmdesátých let, zabodoval i při investorské soutěži v roce 1984, kdy dosáhl zhodnocení pěkných 444% a CNBC ho vyhlásila "Guru desetiletí". Na druhé straně nedokázal předpovědět současný nárůst cen zlata a ropy a velmi podhodnotil i prudký růst akciových trhů. I v případě některých jeho předpovědí z doby největší slávy existují pochybnosti o tom, zda díky tehdejší značné medialisaci nebyly jeho předpovědi jednou z významných sil, které k předpovězeným jevům vedly.

Ať tak či onak, Robert Prechter je bezpochyby úspěšným investorem. Je tedy Elliotův princip opravdu oním zlatým grálem či úspěchem na zaručené zbohatnutí? Bohužel není - Jakkoli pan Precher patří k investorům úspěšným, jeho úspěchy se nijak zásadně neliší od odstatních velmi úspěšných investorů, z nichž značná část používá principy a postupy jiné.

A jedna provokativní myšlenka na závěr: převážná většina lidí na seznamu největších světových boháčů se ke svému bohatství dobrala nikoli spekulacemi na trhu s cennými papíry, ale prací (svojí a v některých případech svých předků).