D-FENS

  Hlavní menukulatý roh
  • Hlavní stránka
  • Statistiky
  • Personalizace
  • Kniha hostů
  • Autoři webu
  • Oldschool D-FENS
  • Chlívek

  •   FAQkulatý roh
  • Jak se stát autorem?

  •   Toplistkulatý roh



    téma * Karel v nové Evropě
    Vydáno 29. 03. 2009 (10146 přečtení)

    Toho jarního rána bylo docela chladno. Karel se chystal na cestu do práce, Jeho žena, Hana, zatím chystala svačinu dětem do školy. Měla starosti, ale bála se svěřit svému muži, měla ho ráda, ale v tomhle by ji nepochopil.

    Navíc se bála svůj názor už jen vyslovit nahlas. Beztak by to vedlo jen k další hádce, kterou sousedka zrovna nemusí slyšet. A tohle by nebylo jen o ostudu, poslední měsíc šlo o život. Za protistátní názory se zatýkalo...
    Protistátní? Donedávna měl pojem stát úplně jiný význam. Stát... Byla to svobodná a samostatná republika. Měla spoustu problémů, bylo na ní tolik věcí špatných, ale platily v ní přinejmenším základní občanské svobody. Ale tohle definitivně skončilo. Zanikla, pohlcená monstrózním, neustále se rozpínajícím byrokratickým zřízením. Všechny ty řeči o zachování svobody a suverenity, to všechno se ukázalo jen bezvýznamným žvástem. Všichni příliš dlouho čekali a na nic se nezmohli, i když viděli, že na mnoha místech staré dobré západní Evropy jsou základní lidská práva pošlapávána. No co, přece je to za hranicemi, k tomu u nás nedojde... A už je to tady. Nebyla vůle svobodu bránit, ani slovem, a už vůbec ne zbraní. Teď byl lid preventivně odzbrojen a kdo otevře hubu, ten přes ni dostane.

    Karlovi to nevadilo. Když doběhl tramvaj a nastupil, pohodlně se usadil na jedno z mála volných míst. Byl šťastný, že si může sednout. Však si teď připadal velmi důležitě. Cítil, že v poslední době, na kterou některí lidé z jeho okolí nadávají, se na sociálním žebříčku posunul o pěkných pár příček nahoru. A to mu zvedalo sebevědomí. Sice pořád dělal tu samou práci, chodil v těch samých montérkách do té samé továrny a tam svařoval tak, jak se to kdysi naučil, ale něco bylo jiné. Už nebyl jen obyčejný dělník s mizerným příjmem. Ne, stát se o něj postaral. A dobře. Konečně byla doceněna jeho dřina, konečně někdo shora pochopil, jak nezbytná je jeho práce. Od té doby, říkal si, co si na západě všimli škodovky a zadali jí ty obrovské zakázky, je všechno lepší. Hlavně se zvedly platy. Ale nejen to. On sám se stal vzorem. V novinách se psalo o kvalitně odváděné práci ve Škodovce, jak je důležitá a jak ji oceňuje celá Evropa.

    "Jsem hrdina", pomyslel si, když si nasadil svařečskou masku.

    U Karla doma se zozezněl zvonek. Hana otevřela a zhrozila se. "Promiň sestřičko, ale nemám ke komu jít." řekl muž, co stál na chodbě. Z rány na čele tekla krev a  kalhoty měl spinavé a potrhané.

    Jirka byl Hančin mladší bratr. Bydlel s rodiči na vesnici, kde vedl malý obchůdek se smíšeným zbožím. Vždycky si dělal ze všeho legraci a i ty nejhorší životní situace bral s humorem. Nejaký škrábanec při rvačce už taky zažil. Teď ale nevtipkoval, jen se senunul na židli. Hana mu ošetřovala ránu a on vyprávěl.
    "Nejdřív bylo všechno v pořádku. V celé vesnici nebyl snad nikdo, komu by se tohle líbilo. Ale nemohli jsme proti tomu nic dělat. Jenže asi před dvěma dny jsme se dozvěděli, že na bývalým záměčku má být zřízený buhvíjaký úřad a má se tam ubytovat nějaký pohlavár. Prý, že to pro nás bude čest. Ještě ten den jsem sepsal text petice, že to nechceme. Podepsalo mi to asi dvacet lidí, ostatní se báli. Ráno, když jsem otevřel krám, ke mě přišel Mirek, teď dělá policajta, a řekl mi, že buď tu petici odvolám a budu mlčet, nebo si to se mnou vyřídí. Poslal jsem ho... víš kam. Odpoledne přišel s doprovodem a zavřeli mi krám. Prý pokud cokoli udělám tak špatně skončím. šel jsem s peticí do hospody, ale od tam mě vyrazili. Pár lidí za mnou vylezlo ven a radili mi, ať se na to vykašlu. říkali, ať prý nedělám bordel. Bordel. Rozumíš tomu? Seřval jsem je, že jsou srabové a odešel domů. Asi o půlnoci jsem konečně usnul, ale v té chvíli se ozvala rána. Cosi prasklo a najednou jsem uviděl plameny. Hodili nám do Okna zápalnou láhev. Když jsem utíkal ven, viděl jsem, jak dva chlapi vybíhají z auta, jdenn vyrazil kanystrem okno u obchodu a druhý dovnitř hodil kus hořícího hadru. Vyšlehly plameny a do rána celý dům lehl popelem. Nikdo nezavolal hasiče, ale pár kamarádů mi pomohlo. Když jsem šel požár nahlásti policii, Mirek seděl za stolem a usmíval. Řekl, že mi to patří a že mám táhnout pryč. Napřáhl jsem se po něm a on mě praštil nějakou tyčí, co měl nachystanou u stolu. Jen mě škrábl, sahal na pistoli, ale já mu ji stačil vytrhnout a zmáčkl jsem kohoutek... Pak jsem utíkal do lesa, pronáslehovali mě, poslali na mě psa, ale já jim utekl, dostal se na silnici, nějaký člověk mi zastavil a vzal mě do města. Jeden kamarád tady o ulici dál měl nakladatelství. To mu zavřeli a on se rozhodl pomstít se. Včera jsem mu volal, mám se s ním v sedm večer setkat. U tebe bych se ale potřeboval do té doby schovat."

    Karel právě dokončil svou dopolední práci a odešel do jídelny. U stolu poslouchal, o čem se ostatní baví.
    "Zase kecal, poslouchal jsem to ráno v rádiu. Byl to blbec už za Československa, když byl u národních socialisů. A teď? Najednou je z něho velkej pán. Uřvanec, co si hraje na velkýho muže nové Evropy."
    "Ty se rozčiluješ, protože vás zakázali, co? Nadáváš na všechny."
    "Ale prd, nic lepšího se jim nemohlo stát. Ten pitomec je ještě šťastnej"
    "Já ti dám pitomce, socane... ale jo, nic lepšího se komunistům stát nemohlo. těch pár nahoře má smůlu. A jen ať. Zradili nás, dokonce hlasovali pro buržoutskýho presidenta... a my ostatní? Nikdy jsme neměli takovou podporu mezi lidma. To víš, co je zakázaný, to se líbí."
    Karlovi pořád nešlo do hlavy, co ti pitomci vlastně chtějí. Vždyť se mají fajn, žijou v pohodě... Hlavně ta pohoda, tu nesmí nic narušit.
    Slunce pomalu klesalo a stíny se prodlužovaly. V rohovém domu jedné pražské ulice se pomalu scházeli kamarádi, které spojovala láska ke své vlasti a společná myšlenka, aplikovat jimi vlastněné trhaviny na auta zahraničních státníků.
    "Tak, sestřičko, budu muset jít. Na mě už teď moc nezáleží, ale miluji svou zem a nenechám jí těm sviním napospas bez boje", řekl Jirka a zvedl se ze židle. V té chvíli v zámku zarachotil klíč a Karel vstoupil do předsíně.
    "No to ani náhodou! Jen přes mou mrtvolu!" zařval poté, co mu švagr svěřil svůj příběh a plán, na který se chystal. "Nepustím tě a kdybys šel , tak zavolám policii!"
    "Nezavoláš" prohlásil víceméně pro sebe Jirka na napřáhl se.
    Hana se podívala na svého  muže, přivázaného k židli, pak na Jirku a řekla: "Raději půjdu s tebou, když tam s vámi půjdu, bude to důkaz proti mě a on mě neudá." Odešli a zamčeli ho v bytě.
    Karlovi běžela hlavou jedna myšlenka za druhou. Cítil ponížení, nenávist, odpor, zklamání... hlavně tu nenávist. Jeho vlastní žena ho zradila a chce provést takovou pitomost... A chce mu zničit život, vždyť se mu žilo krásně... tak v pohodě... Musí udělat všechno pro to, aby byl v bezpečí. Na nikom nezáleží, jen na něm...
    "Tak Vláďo, pokud myslíš, že ti ten plán vyjde, stačí říct. Věřím ti."
    "Vyjde. Teď se Zdeňkem a s ostatníma zajedeme pro zbraně a schováme je tady ve sklepě. Ty tu se sestrou počkáš a budeš hlídat bednu s trhavinama. Přijedeme zítra ráno. Nechám ti tady revover, měl jsem ho nelegálně, po dědovi, z války."
    Konečně, pomyslel si Karel, když osvobodil jednu ruku z provazů. Dosáhl na uzel a  rozvázal ho. A jsem volný. Vstal a došel k telefonu.
    "Tohle tak nemůžu nechat. Já se nenechám zavřít. Naopak, hezky se jim všem pomstím. A ještě budu za hrdinu.
    Vytočil číslo na policii a ohlásil všechno, co věděl. Potom zavolal na číslo bývalého nakladatelství, které vlastnil Vladislav, Jirkův kamarád. Jirka zvedl sluchátko a Hanka poslouchala. Nikdy v životě by ji nenapadlo, že tohle uslyší z úst svého manžela. On měl radost. Upřímnou radost z toho, že je udal.
    Karel zavěsil a vítězoslavně se usmál. "Teď to bude... budu si žít skvěle, ti parchanti a ta kráva dostanou za vyučenou a já... já jsem hrdina."
    Jirka a Hana se dívali z okna. Pod nimi si na dvorku hráli děti, stejně, jako si tam oba hrávali sami - dřív, zamlada. Jenže dneska neprovazel tento pohled pocit stěsti a příjemné nostalgie. Zapadající slunce ozařovalo střechy domů, dávajíc jim na pár chvil krásný zlatý obrys. Věděli až moc dobře, co se má stát, ale prostě si tu hrůzu nemohli připustit. Hana už vůbec ne, ztratila všechny, celou rodinu. Jen se oba otočili a zahleděli se na Vladislavův revolver.
    V tu chvíli se ulicí ozval zvuk skřípějících pneumatik. Konvoj tří aut dorazil k rohovému domu. Z předního a zadního auta vyskákali unoformovaní muži, ozbrojení samopaly. Dverě prostředního německého auta, které zdobily dva blesky, symbolizující písmena SS, vystoupili čtyři muži. Odjistili i zbraně a v tu chvíli se z horního pokoje ozvaly dvě rány.
    Takto končila republika, mnohými právem nenáviděná, nespravedlivá a položená na základech cti i pokrytectví, pravdy i lži, odvahy i zbabělosti. Ale pořád republika, ve které byla aspoň trocha svobody. A tma přicházela nejen do usínající krajiny, ale i do srdcí všech, kteří tak dlouho seděli a nic nedělali...

    Příběh se:

    a) odehrál před 70 lety
    b) odehraje za 70 měsíců
    c) nikdy nemohl ani nemůže stát, vše je jen smyšlenka hnusné židobolševické lobby, podporované americkým imperialismem, s cílem narušit bratrský svazek národů starého kontinentu a budování Nové Evropy.


    26.3.2009 PM


    [Akt. známka: 2,03] 1 2 3 4 5

    ( Celý článek | Autor: PM | Komentářů: 24 | Informační e-mailVytisknout článek )

    TOPlist

    Web site powered by phpRS V kodu tohoto webu byly pouzity casti z phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.