D-FENS

  Hlavní menukulatý roh
  • Hlavní stránka
  • Statistiky
  • Personalizace
  • Kniha hostů
  • Autoři webu
  • Oldschool D-FENS
  • Chlívek

  •   FAQkulatý roh
  • Jak se stát autorem?

  •   Toplistkulatý roh



    téma * Co nás čeká v Alpách
    Vydáno 15. 11. 2009 (9218 přečtení)

    Zastánci globálního oteplování teď zase na chvíli ztichli (ono dostat na už konci října přes hubu lopatou na sníh není nic hezkého) a to je signál, že se blíží lyžařská sezóna. V rámci přípravy zimní dovolené bývá záhodno seznámit se s prostředím a hlavně s lidmi, které můžete potkat.

    Pro odvážlivce, kteří se nebojí pokořit alpské penziony a malebné hospůdky na urolbovaných svazích, či se snad rovnou vydat vstříc nebezpečí sportu, je zde malý seznam tvorů, jež je možno na sjezdovkách, v tomto případě rakouských, potkat.

    Začneme výčtem těch, kteří se pohybují ve stádech, posléze se podíváme na jednotlivce a na závěr přijde přehled stylů jízdy. Tož hurá na to.
    Grupy:

    Malá šišule - Jedná se o skupinku dětí "v hadovi" za sebou,  pod vedením zkušeného a většinou i rozumného lyžaře. Šišule se sice v drtivé většině případů pohybuje neskutečně pomalu, ale vzácně se objevují i takové, které vás nadrzo předjedou, ani nebudete vědět jak. A to klidně na zledovatělé černé, kam si z celého areálu trouflo jen pár lidí. Obecně tedy tyto skupinky nepředstavují téměř žádné riziko. Všichni jedou v jedné stopě, nevybočují, chovají se předvídatelně a nejsou oholeni (hole teď už nenosívá ani leader, všichni je mají složené dole u lanovky). Děti jsou úplně stejné, rozlišení se provádí na konci výuky pomocí čárového kódu, vytetovaného v týlu. Když s nimi na svahu počítáte, nemohou vám být nebezpeční.

    Velká šišule - To už je problém. Každý, kdo někdy někoho zaučoval do jakékoli problematiky, ví, že děti jsou alespoň sem tam schopny dávat pozor a poslouchat. Dospělí (a učitelky obzvlášť) to nedělají nikdy. (pozn. 1) Podle toho taky velká šišule vypadá. Je to skupina asi osmi frackovitých dospělých pod vedením jednoho zoufalce, který celý zbytek večera stráví impregnací vnitřností rumem. Nelze se mu divit. Instruktoři v těchto skupinách mají ze zákona zakázáno vlastnit hole.

    Stabilně se vyskytují tyto typy žáků:

    Frajer - jede první, nebo poslední. Machruje, zrychluje, neprespektuje stopu, klátí se, v druhé polovině svahu se utrhne od skupiny, popojede 30 metrů, načež (na naprosto rovném terénu, nebo na minimální muldě) vyletí dva metry do vzduchu a hůl, či lyži si zarazí do některé, často relativně užitečné, části svého těla. Výhradně muž.

    Akustik - Pohybuje se rychlostí 0,7 km/h a ječí tak nahlas, že je slyšet zároveň v obou stanicích lanovky. Buď žena, nebo Němec.

    Pilný student - drží se stopy, nekvičí, každou jízdu spadne asi čtyřikrát na hubu. Muž i žena, půl na půl.

    Rovnič - chudák, v půjčovně mu asi dali lyže, se kterými nelze zatočit. Vyjede tedy tam, kam ho nasměrovali a na druhé straně svahu se zabodne špičkama do prašanu, nebo zmizí hluboko v lesním tichu. Většinou žena.

    Velká šišule je tedy relativně nebezpečnou záležitostí, hlavně na užších svazích. pokud okolo ní musíte projet na těsno, synchronizujte svoji rychlost s její a držte se poblíž méně hmotných jedinců. Na cestičkách se jim vyhýbejte jako četr kříži a raději to vemte lesem (smrček vás ani nevytlačí, ani neohluší).
    Máňa, Karel, Dominik a Esmeralda - Našinci. Tuzemáci. Potkali jste se s nimi už na odpočívadle u dálnice, kde se ládovali řízkama a nadávali na rakouskou drahotu. Na parkovišti u lanovky to byl Karel, kdo vyblokoval šedobílou fabií místo pro dva tranzity. Máňa pak česko-pseudorusky nadávala prodavačce permanentek. Esmeralda s Dominikem zatím svojí lyžařskou výbavou otloukli několik cizích aut (obě děti mají kombinézy po rodičích a helmičky z tesca, o tři čísla větší, nasazené v poloze, ve které židi nosí jarmulku). Pokud s nimi sdílíte pension, nebo pokud vás chtějí kontaktovat na sjezdovce, máte o zábavu postaráno. Ale jste na dovolené, tak si dovolte menší úskočný manévr. Zaplácejte své SPZ sněhem a na jejich dotazy se naučte odpovídat pouze frází "nemegért". To by mohlo zabrat - pokud Máňa s Karlem náhodou předtím nemluvili orientálním dialektem. (pozn. 2) Na sjezdovce je jejich nebezpečnost spíše menší, ale odhazují bordel a v hospůdce se člověku pletou do cesty.

    Frikulíngruppe - Nejčastěji mají snowboardy, hustey vohoz, buď helmičku, nebo řídce i zmijovku od Spydera za 4699kč (vizuálně podobný model jako v kultovní můví snouborďáci). Na sjezdovce se objeví okolo jedenácté a po poledni se transmutují do huličů (přes mezifázi hačal, viz níže). Jezdí silně bezohledně, pokud na svahu venčíte potomky, dávejte na ně zvýšený pozor. Dítě smetou, jen to hvízdne, ze srážky s dospělcem mají relativně strach. Ale stane se. Střední nebezpečnost.
    Romeo a Julie - Pár mladých lidí, nejčastěji různého pohlaví (Romeo bývá spíše muž, Julie zase žena, vyjímky existují). Julie jede napřed, Romeo za ní, načež ji předjede, zastaví, Ona k němu dojede, dají si pusu a znovu vyrazí. Nemusíte si jich všímat, protože Romeo má o Julii strach a hlídá jednak ji, druhak ostatní, aby ji neohrozili. Pokud Julii vlastní silně prasáckou jízdou skutečně ohrozíte, máte se čeho bát. V ostatních případech je nebezpečnost tohoto páru nulová.

    A teď někteří jedinci:

    Rakváč - Tito solitéři se vyskytují v mnoha verzích. Nápadný je zejména krakonoš (plnovous s rampouchy) a čahoun a rakváč turbo. Jsou to ostřílení horalé, zkušenosti se zimou mají ještě z výletu na východ, u svařáku vám budou vyprávět příběhy ze svého mládí, typu: "A támhle na tom kopci jsme ty bandity konečně dostali!". Dnes jezdí na lyžích z kolonky "TOP" nabidkového katalogu pro sezonu 82/83, což z nich dělá nejrychlejší jedince na svahu. Počasí je nezajímá a ještě jsem nikoho z nich neviděl střízlivého. Nebezpečnost - nulová. Naopak, když někdo prasí, dostane od nich ranu hůlkou, což přispívá klidu na svahu.
    Sněženka - Bílé hůlky, bílé rukavice, bílá kombinéza... a na zádech, pro lepší viditelnost jeden světle žlutý proužek. Tyto dámy se ve svém modním oblečení (hit roku 1987) prohánějí po svahu zejméma za mlhy a hustého sněžení. Není snad nutno zdůrazňovat, že jezdí cik cak přes svah, často zastavují a to zásadně uprostřed cesty. Nebezpečnost - značná. Ale odpoledne jich začne ubývat.

    Sportsman Hans - Pije stejně, jako zpívá (hodně a neumí to). Zdržuje se výhradně v hospodě typu "slunečník" a do Alp vyjel proto, aby se mohl doma před Trudi zbytek roku vytahovat. Na sjezdovce ho prakticky nepotkáte a pokud mu nezasednete místo u baru, tak vám nemůže být nebezpečný, ani kdyby chtěl.

    Hulič - Ze slunečníku ho vyhodili, tak sedí opřený zády o jeho skleněnou stěnu, snowboard zabodnutý vedle sebe, v ruce jointa a směje se. Ročně najede na sněhu asi 8 kilometrů. Cena jeho výbavy přesahuje váš příjem za kvartál. Nebezpečný při ranním absťáku, nebo při konfrontaci s Hansem.

    Hačal - Board na nohou a vylízaná lebka. Sedí pod cestou, křižující svah. Není vidět. Extrémně nebezpečný. Čert aby ho vzal, když chce chcípnout, nebudeme mu bránit, ovšem takhle vám může způsobit i zlomeninu nohy. Dávejte si na něj pozor. Pokud ho jebnete holí ho hlavy, uděláte jen dobře. Nebojte, rána tam mu nemůže vážněji ublížit. Často používá helmu, asi má dojem, že ho to ochrání před zlomením vazu, nebo odříznutím některé šlachy pomocí hrany lyže/boardu.  Znovu opakuji - extrémně nebezpečný! (Většinou je to vůl, sem tam se mezi ně připlete i kráva)

    Imórtl - "Mám novou helmu, víc mě nezajímá..." To je životní filosofie těchto jedinců. Kdyby byli na svahu sami, pak by nebyl problém, Kdyby byli ochotni připustit, že se tam kromě nich pohybují i další jedinci taky by to šlo. Ale to oni ne. Oni mají novou helmičku s křidélky, tudíž se cítí pohodlně a v bezpečí. "Kdo má chrániče námi předepsané, tomu se při pádu nic nestane..." Pokud se nacházejí v tomto duševním rozpoložení, je třeba se jim vyhnout. Při stání se chraňte tak, že do svahu nad sebou zabodnete hole (nemáte-li hole, máte smůlu). Zkušenější lyžaři mohou imórtly zkusit lehce bloknout, jen tak trochu poděsit, oni se pak na nějakou dobu ukázní. Každopádně v kariéře těchto jedinců vždy následuje fáze "čelist praskla, zuby letí, blb už helmě nevěří". Poté někteří přestanou prasit, jiní jezdit a smolaři i chodit. A je klid. Ve fázi imórtl jsou jezdci silně nebezpeční, úměrně své váze a rychlosti.

    Ono je jich víc, ale tihle jsou nejvíc vidět. Tak dále.

    Styly:

    Různí lidé jezdí různě. Přechod ke carvingu a masivní nástup snowboardů způsobil vznik mnoha nových škol jízdy. Představíme si několik základnícch stylů,  jejichž vyznavače na sjezdovce potkáme. Nejdříve lyžaři.

    Dotyk starých časů - Mezi vyznavače se řadí hlavně rakváči a štastlivci, kteří sehnali kvalitní necarvingové lyže. Nohy u sebe, jízda podle norem, platících do poloviny devadesátých let. Jsou to nejrychlejší jedinci na svahu, na pozvolných rovinkách se musí sakra snažit brzdit a kličkovat mezi ostatními, protože se jim neklepou nohy a lyže umí držet stopu. Také zvesela ignorují hromady sněhu, protože nemají problém je rozbít.

    Retro - Karel, Máňa, občas Dominik s Esmeraldou (z donucení), některé sněženky... Vývoj sice pokročil, všichni stojí na carvingových lyžích, ale styl mají do hlavy vpálený z dřívějška a proč to teda měnit? Končí to špičkama přes sebe a pádem na hubu.

    Ježíšek - Jezdí se s rozpaženýma rukama a bez pohybu v pase. Při pádu se nesmí dát ruce před sebe, ale musí se křustnout ksichtem o sjezdovku. Mezi vyznavače patří hlavně Esmeralda a Dominik, kteří ani nemohou jinak, protože kvůli šesti svetrům prostě nepřipaží. (pozn. 3)

    Turtle - Styl je klasický, carving, ale pohyb jako by někdo zpomalil na přibližně 10 km/h. A to i na rovince. Následně přechází do stylu "běžkař". Šišulaři.
    Běžkař - Vyznavač se všemožně snaží dostat se na místa, kde je co největší rovina a poté pomocí rukou, nohou a dalších okončetin napodobit pohyby běžkařů a skialpinistů. Stejně jako u turtle jsou zastánci tohoto stylu především příslušníci šišulí.

    Cestovatel - Myslíte, že sjezdovka o šířce půl kilometru, rozdělená dvěma šlepry, nedovoluje  jízdu "od kraje ke kraji a zase zpět"? Cestovatelé ne. A rádi to dokazují.  Jejich obloučky, pokud zrovna neputují až ke kraji, mají takovový poloměr, že na 1 kilometr jízdy stačí dva, tři. Jedná se často o jedince z frikulíngrup, nebo o nezávislé lonely - ridery.

    Prase na chůdách - Estetický dojem z pozorování této jízdy není zrovna nejlepší, jezdec věrně napodobuje pohyby látkového reklamního panáka, poháněného zespodu kompresory. K akrobatickým prvkům této jízdy patří roznožka, záklon, motýlek pomocí holí, let prdelí vpřed, jízda po jedné lyži, hvězda a obejmutí jehličnanu. Vyznavači: Karel, Máňa, sněženky, sportsman Hans.

    Berserk - čistě účelový styl. Účelem je působit co nejděsivěji. Čapka s rohy, nebo fialové číro jsou amatérské doplňky, pravý válečník, musí jet co nejrychleji, bez holí, řvát a jakkoli poděsit co nejvíce lidí. Dříve byla poslední věcí, kterou si berserk dole u lanovky zapamatoval, letící bambusová hůlka a v pozadí bílý plnovous. Tato tradice se už téměř vytratila. Praktikují imórtls.

    A nyní naši bratři s oběma nohama přišroubovanýma na jednom prkně.

    Jezdím-jako-člověk style - Vyznavač se už naučil ovládat prkno do té míry, že je s ním schopný jezdit ve stejné stopě jako lyžaři, neblokuje sjezdovku, neničí podklad, pouze na rovinkách sebou divně škube, jako by dostával elektrické šoky. Ale toho si nevšímejte.
    Prkýnkář classic - Jízda stylem padající list. Rychlost a plynulost jako u stodvacítky při jízdě do kopce (jedu, stojim, čekám, jedu, stojím, čekám, doliju tekutinu, jedu, stojím, čekám...).

    Jumper - Jezdec vychází předpokladu, že svah je příliš nudný a jakékoli akrobatické kousky je tedy nutno provádět na rovině v minimální rychlosti. zvláště při pohledu z lanovky doceníte eleganci tohoto střečkování.

    Sněhuláček - Při první jízdě jezdec provede několik vkusných pádů, čímž si obalí veškerá dostupná místa na těle sněhem. Pak vytrvale jezdí a padá ještě další dvě hodiny, načež jde do hospody, aby mu sníh rozmrzl a dostal se do vnitřních vrstev. Posléze vyrazí znovu na svah. Odpoledne u autobusu vysype ledovou tříšť z trenek.

    Tak to by bylo prozatím všechno, Možná sem ještě přibude návod pro Karla a Máňu "Chystáme rodinu na hory", aneb "Hele, táto, ty růžový lyže sou hezký, já je koupím". Návod budiž poučením všem, kdo zaspali dobu a neví, co obnáší moderní prostředí lyžařského sportu.

    1. Vůbec nejlepšími žáky jsou retardovaní. Ti se snaží dávat pozor, neruší a mají upřímnou snahu se něco naučit. Neremcají. Když se jim věci vysvětlí vlídně a několikrát, tak to zvládnou a časem dosáhnou mistrovství, o kterém se lidem s trojmístným IQ může jen zdát. Bohužel to platí pouze u ne příliš komplexní práce, jako je třeba výroba dřevěných hraček, nebo tak něco.

    2. Mnoho Slováků buď maďarsky umí, nebo vám preventivně rozbije hubu, případně kombinace těchto možností. Navíc zapsat se u nich jako maďarsky mluvící ignorant s podezřením na čehůňský původ není to nejlepší.

    3. A navíc, moderní dítě padat neumí. Proč taky, když má povinnou helmičku, že?


    10.11.2009 PM


    [Akt. známka: 1,58] 1 2 3 4 5

    ( Celý článek | Autor: PM | Komentářů: 62 | Informační e-mailVytisknout článek )

    TOPlist

    Web site powered by phpRS V kodu tohoto webu byly pouzity casti z phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.