Když dnes zazní slova ďábel, satanáš nebo Lucifer, většině sekulárních lidí se vybaví cosi dávno překonaného: staré náboženské pověry, strašení nevzdělaných mas, relikt časů, kdy bylo potřeba držet člověka v poslušnosti pomocí obrazů pekla a démonů. Moderní člověk nad tím mávne rukou. Ďábel je pro něj fantasmagorie. Symbol archaického strachu. Něco, co jsme už přece dávno překonali.
Včera se mi povedlo při několikahodinovém binge-watchingu ČT24 usnout a zdál se mi extrémně realistický veřejnoprávní sen.
Nehrajte si na odbojáře a nekupujte předražený kulturák, když jste jeden za x milionů opravili a teď pro něj hledáte užití. Pojďte to vzít od podlahy a vystavit něco s přesahem. Něco, co bude sloužit všem a bude to třeba nosit jména starostů našeho krásného města.
Jediné štěstí je, že většině lidí je už všechno u prdele a tak si ani neuvědomí skutečný rozměr toho, že se na Karlově univerzitě studenti vyučují, jak útočit na vlastní zemi.
Velká část mužských řečí o ženách není žádná analýza žen, ale jen obrana zraněného ega. Moderní muž často netouží po ženě jako po bytosti, nýbrž po potvrzení sebe sama skrze ni — a když jeho projekce selže, rodí se resentiment, machismus i pseudointelektuální misogynie.
Čest a zisk se nevejdou do téhož pytle – Arthur Schopenhauer Čí chleba jíš, toho píseň zpívej – Lidové rčení Svět patří těm, co se neposerou – Charles Bukowski
Ne velikonoce Policii ČR asi už úplně přeskočilo. Protekční pracovnice různých těch tiskových odborů asi dostaly pomlázkou do hlavy nebo už si vůbec neuvědomují reálný dosah toho, co zveřejňují. Tak jsme se dozvěděli, že hrdinná policie v Moravskoslezském kraji odhalila bonbónového piráta.
Taky jste si všimli? Všichni novodobí prezidenti se vyznačovali nějakou přijatelnou mírou konzistence. Konzistence je takový to „říkám co dělám a dělám, co říkám“.
V předchozích dvou textech byla řeč o vzdělaném pitomci — o člověku, který může být inteligentní, jazykově zdatný, odborně vyškolený a společensky funkční, a přesto mu chybí něco podstatného: vnitřní autonomie, skutečně kritické myšlení a odolnost vůči manipulaci. Pokud první dva díly popisovaly symptom, tento třetí se pokouší popsat mechanismus jeho vzniku.
Jedna z nejdebilnějších moderních pověr zní asi takto: čím víc školy, tím míň blbosti. Čím víc titulů, tím víc rozumu. Čím víc odbornosti, tím menší šance, že člověk naletí šarlatánovi, sektě, psychopatovi nebo ideologickému dealerovi hotových pravd. Jenže realita má tu otravnou vlastnost, že podobné pohádky čas od času vezme a omlátí je lidem o hlavu.
Tri dny Kondora taky klasika.
Asi jsem měl napsat: většina akčních sraček.
Ci pana beka!
O vnitřních bojích mezi špičkami CIA ani nemluvím...
Viděl jsem spoustu amerických filmů, kde byl za hlavního padoucha nějaký senátor, kongresman, soudce nebo aspoň okresní šerif...